Nová média (Henry Jenkins)

Henry Jenkins z Atlanty v USA patří k největším světovým odborníkům na nová média. Vyučuje komunikaci, žurnalistiku a umění filmu na Universyty of Sourher California. Napsal zatím dvanáct knih o médiích a populární kultuře. Platí za „guru“ mediálního světa. „Směřujeme ke společnosti, která umožní větší zapojení. Je tu potenciál, aby se běžní lidé každodenně podíleli na vytváření společenského diskurzu. Lidé mohou skutečně posunout moc a možnosti mediálních sdělení“. Virální videa jsou dobrým příkladem za všechny. Jenkins mluví o distribuci a a cirkulaci. No, kdo ještě nikdy v životě nesdílel nějaké vtipné video, například z YouTube.

Rozdíl je jednoduchý. Zatímco distribuce počítá s modelem aktivní producent – pasivní konzument, cirkulace vyžaduje aktivního příjemce mediálního sdělení, který obsah šíří dál. Vzniká tak mezinárodní komunikační síť. Nejde ale pouze o zábavu: „Naučili jsme se, jak vzájemně komunikovat,nyní se učíme o čem komunikovat“, upozorňuje Jenkins s tím, že stále častěji plní internet témata, jako jsou !kultura, vzdělávání nebo náboženství“.

A co tak tradiční vě jako je televize? Zmizí díky internetu?
„Pokud hovoříme o nějakých seriálech, diskuzních pořadech, tyto žánry nezmizí. Zapnout si televizi, projít si pál kanálů, to už ustupuje. I v budoucnu bude televize důležitou součástí našich životů, ale distribuční kanály se změní“, říká Jenkins.

Naši rodiče, říká Jenkins, se musejí adaptovat na nové prostředí digitálních médií. Jsou to digitální „migranti„Je to oblast ve které se nikdy neboudou pohybovat přirozeně. Opakem jsou „digitální domorodci“, kteří s novými technologiemi rostou, zrají a vzdělávají se. Digitální média jsou pro ně známý svět.

Kam patříte vy?

Henry Jenkins *1958 je jeden z nejoritinálnějších teoretiků médií současnosti. Do povědomí studia médií vstoupil díky pracím o tom, jak publika, zvlášť fanoušci, pracují s texty populární kultury /kniha Textual Poachers: Television Fans and Participatory Culture, 1992). Jeho vize aktivního a kreativního diváka či čtenáře našla uplatnění při zkoumání nových médií, která participaci uživatele očekávají.

Proměny mediální krajiny, v níž se po rozšíření internetu stírají rozdíly mezi producenty a konzumenty, mezi komerčním, oficiálním a neoficiálním, lokálním a globálním, starým a novým popsal v knize Convergence Culture (2006).

Jenkins navšívil Prahu 18. června letošního roku. Svou přednáškou přispěl do procesu kolektivní inteligence, do procesu sdílení obsahů, globalizace a šíření sociální, kulturní a politické participace. Tuto problematiku představil na fenomenálně známé virtuální kampani KONY 2012, kde se tým několika mladých lidí pokusil během krátkého třicetiminutového videa na kanálech YouTube a Facebooku, oslovit lidi po celém světě a zaměřit jejich pozornost na válečnou situaci v Ugandě a na brutální zločiny válečného vůdce Josepha KOnyho, který za tím vším, podle jejich videa, stoj
Fenomenální byla kampaň hlavně proto, že se stala po několika dnech nejstahovanějším virálem na světě, získala okolo 70 milionů diváků, což je opravdu monstrózní počet. Na tomto příkladu Jenkins poukázal na obrovskou moc a sílu internetu a médií, které se ovšem, na druhou stranu, můžou v rukách amatérů nebo fanatiků lehce zvrtnout.

Samotná organizace Invisible Childern, která za kampaní stála, totiž tak mohutnou odezvu neočekávala a tak jejich projekt začal navzdory velkému úspěchu pokulhávat. Na veřejnost se dostaly informace o nepřesných údajích, o podivném financování kampaně a nakonec vlna kritiky o kvalitě a úrovni celého videa, které si pohrávalo s takto závažným tématem pomocí srdcervoucího příběhu v hollywoodském stylu.

Avšak pozornost video upoutalo. Pozornost milionů očí a milionů lidí. O problému se v Africe začalo mluvit. Ostatní média také zareagovala a začala více upínat svoje zraky směrem k tomuto kontinentu a věci se daly do pohybu. A informace se rozmnožovaly, cirkulovaly a zvětšovaly rychlostí světla. A právě na tom vidí mediální expert posun v moci a efektivitě mediálních sdělení. Posun, který má v rukou nová generace uživatelů, tzv. transmediální generace.

Kampaň Kony 2012 je jen jedna z mnoha. Internet se čím dál rychleji stává prostorem nejen pro zábavu, ale i pro sdílení politických názorů. Henry Jenkins pouze tvrdí, že nyní je doba, kdy k tomu využíváme nové jazyky, jiné kanály a modernější tecniky než dříve. Než se posuneme dál, musíme se však podle něj s tímto virtuálním světem nejprve seznámit, naučit se ho ovládat a vytvořit si v něm pravidla, aby nás později neovládl jen chaos nahodilých a neověřených informací.

Zskusme se tedy nechat unést myšlenkou lepší budoucnosti jako Henry Jenkins, tento slavný mediální vizionář a neochvějný optimista.

Zpracováno podle článků Raka Pavloviče a Michaely Králové