Vážně se musíme připravit na čtvrtou bednu?
 

Anglický originál tohoto článku původně vyšel v polovině prosince loňského roku. V souvislosti s odsouzením Víta Bárty a dalšími událostmi v nedávné době ale bohužel opět získal na aktuálnosti.

19. 4. 2012

Když sleduji legislativní ohavnosti zvané SOPA, PIPA a NDAA ve Spojených státech kráčet ve stopách zákonů DMCA a Patriot Act, napadá mne při tom, že se nejspíš naplňuje nejhorší možný scénář pro občanská práva.

Vnitřní diskuze ve švédské Pirátské straně se dlouho točila kolem toho, že naším úkolem je zabránit Evropě propadnout se do totalitního fašismu. Spojené státy jsou ztracené, už jim není pomoci a propadnou se. Naším úkolem je zabránit Evropě, aby je s nadšením nenásledovala, a včas přeseknout provaz. Před pěti lety to bylo zřejmé a dnes je to do očí bijící.

Na tohle téma existuje skvěly mem, který mnozí citují. Svoboda se hájí pomocí čtyř beden: od mýdla, volebních, pro porotu a od munice. Používejte v tomto pořadí.

Protože tohle je globální blog, musím a chci tu vysvětlit tuhle americkou slovní hříčku. Tyhle „čtyři bedny“ totiž nebudou hned jasné lidem, jejichž mateřštinou není angličtina a žijí mimo americkou kulturu:

• Bedna od mýdla: Bedna, na které stojíte na ulici, když se veřejnosti snažíte vysvětlit svoje názory. Přeneseně, vytváření veřejného mínění o vaší záležitosti.
   
• Volební bedna (volební urna): Veřejné svobodné demokratické volby. Když zákony nefungují a zvolení zastupitelé to nechápou, vyměňte je.
   
• Bedna pro porotu: Když to nechápou žádní veřejní zastupitelé, ani ti zvolení, ani ti kandidující, předposlední linií obrany je soudní systém, který může zrušit zákony omezující ta nejzákladnější práva. (V americkém soudním systému kromě soudce v některých případech rozhoduje také porota složená z řadových občanů. Porota obvykle zasedá v uzavřené ohrádce, proto „bedna“ — pozn. překl.)
   
• Bedna od munice: Pokud je systém natolik prorostlý korupcí, že se všechny státní složky chovají jako jedna jediná, a zákony není možné změnit v zájmu ochrany základních svobod, zbývá jen jediná možnost.

Momentálně jsme už u třetí bedny a i ta začíná selhávat. Snažím se opravit druhou bednu, aby se aspoň Evropa ubránila. Ale je to obrovské sousto, přestože čistě statisticky je to možné. A co hůř, lidé u moci vytvářejí atomsféru, kde fakta a vzdělání jsou vnímána jako dětinská zábava.

Zákonodárství se stalo antivědeckým, řízeno hlavně čtyřmi zájmovými skupinami, které nechtějí, aby fakta překážela jejich variantě ideologie-náboženství. Ponaučení z doby osvícenství se stále častěji stávají překážkou. Z informací se stalo něco nebezpečného, a přitom jsou šířeny dříve nevídanou rychlostí. Možná proto jsou vnímány jako nebezpečí.

„Střezte se těch, kteří by vám chtěli odepřít přístup k informacím, protože se v duchu vidí být vašimi pány.“

— Komisař Pravin Lal

Tyto události ženou vpřed čtyři hlavní skupiny. Každá přispívá trochu jinak, ale dohromady tvoří smršť, která uzavírá společnost.

• Politici apatičtí k technice: Zákonodárci, kteří nejen nechápou technické dopady svých rozhodnutí a regulací, ale navíc se pyšní tím, že nechápou infrastrukturu společnosti: jako by taková snaha byla pod jejich úroveň. Také se snaží uhrát body posluhováním dalším třem skupinám a hloupými vtípky na adresu svých kolegů, kteří chápou technické důsledky projednávaných návrhů.
   
• Kopírovací průmysl: Průmysl ohrožený zastaráním v důsledku kombinace samotného konceptu občanských práv se současnou informační technologií. Protože pokrok techniky se nedá vrátit, snaží se zbourat to druhé.
   
• Bezpečnostní kšeftaři: Vybraná hrstka lidí na seškrtávání jedné občanské svobody po druhé vydělává majlant. Podívejte se třeba na svlékací skenery na letištích. Přesně ta sorta lidí, kteří pro zisk rozpoutají válku; „koho zajímá, že nějakých sto tisíc zemře“. Proč nejmenovat „Halliburton“ a „Blackwater Security“?
   
• Různí totalitářští fundamentalisté: Rozhodně není nouze o lidi, kteří by vám chtěli diktovat, jak máte žít svůj život. Ať už chtějí vaše svobody ořezat v zájmu zachování hodnot Křesťanství, Islámu, Socialismu nebo nějaké jiné příručky, která předstírá, že obsahuje všechny odpovědi, v podstatě jsou všichni stejní. Absolutně nejhorší sorta jsou ti, kteří předstírají, že to dělají „v zájmu dětí“, jako třeba ECPAT.

Když se tihle dají dohromady, vznikne smršť tvořící zákony, které nejsou v zájmu veřejnosti, ale proti veřejnosti ve prospěch několika zájmových skupin. Takto schválené zákony tak nemají sebemenší problém s odebíráním všech našich svobod, od práva na soukromí a svobodu projevu/názoru (kopírovací průmysl) po naše právo svobodně chodit po ulici a dokonce samotné právo na život (bezpečnostní kšeftaři). Proto je nutné vytvořit prostředí doslova nepřátelské k faktům a nezávislým výzkumům. Už se to jednou povedlo (opět: kopírovací průmysl, „terorismus“).

Vezměme si jako příklad semipolitickou vědu zvanou kriminologie. Vědu založenou na důkazech zkoumající co se stane, když zákony, jejich vymáhání a vynášení rozsudků uspořádáte určitým způsobem. Jedním z jejích klíčových konceptů je mezní odrazení, podle kterého když někdo spáchá zločin, vaším cílem je zajistit, aby se násilí už dále nestupňovalo, takže vždy bude existovat ještě tvrdší trest, kterému se pachatel bude moct vyhnout.

Například když za loupež i vraždu bude stejný trest, pro zloděje bude logické zabít každou oběť, protože když ho chytí, nebude to mít vliv na výši trestu. Právě naopak — bude o jednoho svědka míň, a tedy menší riziko, že vás chytí. Proto je nutný výrazně tvrdší trest za vraždu než za loupež. To je příklad mezního odrazení.

Včera v noci (15. prosince 2011 — pozn. překl.) Senát spojených států tuto vědu ignoroval a většinou 86 hlasů ku 13 schválil, že kdokoliv může být neomezeně dlouho držen ve vazbě, nebo dokonce popraven, bez soudu i obvinění. 86 ku 13! Proto jsem napsal, že Spojené státy jsou už ztracené. Protože co se stane, když člověka můžou zavřít do vězení a dokonce rovnou popravit bez ohledu na to, jak moc se snaží dodržovat zákony? Když už se nikdo neobtěžuje ani s předem rozhodnutou soudní fraškou? Včera jsem o tom tweetoval. Dokonce jsem zmínil i Čtvrtou bednu.

Fotografie 100+x retweetovaného tweetu: „Když kdokoliv může být neomezeně dlouho zavřený za nic, už není důvod dodržovat žádné zákony.“ Označený Mezní odrazení, NDAA, 4. bedna

Navíc propaganda už to začala používat proti řadovým odpůrcům. Lidem, kteří nesouhlasí s papaláši. Ta věc s časově neomezenou vazbou a popravami se ve Spojených státech sice bude týkat jen „teroristů“, jenže zároveň byli řadoví demonstranti na shromážděních označeni za „nízkoúrovňové teroristy“. Člověk nemusí být génius, aby mu došlo, kam tohle směřuje, přestože spousta lidí pochopitelně trpí sebeklamem normálnosti — naprostým odmítáním vnímat události, které se dějí přímo před jejich očima. Jak už jsem řekl, USA čeká několik opravdu temných desetiletí.

Dovolte mi nastínit závažnost situace. Až budou zákony tohoto druhu schváleny a několik lidí bude zmizeno, když uvidíte několik policistů jdoucích směrem k vám, logickou možností bude prostě je z dálky zabít. Vlastně vám to už nic horšího nemůže přinést, a zvýší to vaše šance na přežití a svobodu. A lidé se začnou seskupovat, aby si v tom navzájem pomáhali — dost rychle. V tu chvíli už zákony nic neznamenají (i kdyby probíhaly předem rozhodnuté soudní frašky); pouliční schopnosti rozhodují doslova o vašem životě a smrti.

Ve Švédsku před pár lety zafungoval podobný sebeklam normálnosti, když bylo soukromí likvidováno v zájmu všeobecného odposlechu telefonů. Kdokoliv mohl být a je odposloucháván, hromadně, bez soudního příkazu, oznámení, podezření ze zločinu a ničeho dalšího. Když jsme pořádali protestní shromáždění a četli připravovaný zákon kolemjdoucím, slovo od slova přímo ten zákon, nikdo nám nevěřil. Prostě nám odmítali věřit, že by se něco takového mohlo dít. Mysleli si, že si to vymýšlíme, a bylo to moc neuvěřitelné, než aby si to ověřili. To bylo v mém politickém životě jedním z nejvíce frustrujících období vůbec. Ještě se k tomu vrátím v pozdějším článku.

Ale ilustruje to jinou podstatnou věc. Klíčové zbraně nejsou ty, které vysokou rychlostí metají olovo, měď nebo ocel, ale mobilní telefony. Když budete pozorovat mladší generaci — tím je obecně myšlena mladší polovina populace — když vidí probíhající zločin, všichni vytáhnou mobilní telefony, ale ne aby volali policii. Všichni vytáhnou mobilní telefony a začnou nahrávat, pokud možno se samotným procesem nahrávání probíhajícím někde mimo samotný telefon (který je v nebezpečí zničení kvůli blízkosti probíhající události).

Slim Amamou, Pirátský aktivista z Tuniska, který působil jako ministr v tuniské vládě, si všiml, že všechny aktivistické fotky z arabského jara vždy zachycovaly další lidi fotící stejný výjev pomocí mobilů. Takže hlavní motor revoluce jen nepoháněl vše vpřed — zároveň dával zřetelný návod, jak pomoct šířit důkazy dalšího týrání.

Šlechta má důvod snažit se ovládnout net za každou cenu. Stejný důvod, kvůli kterému o něj musíme bojovat.

Věřím, že si bezpodmínečně musíme zvolit cestu demokracie, dokud existuje naděje, že demokracie přinese svobodu. Jenže tato cesta se bohužel uzavírá — je uzavírána našimi volenými zastupiteli ve prospěch zájmových skupin. Zisků a fundamentalismu. Ještě není zcela uzavřená, ale spousta aktérů na jejím uzavření horlivě pracuje.

Jsem běloch, muž středního věku v Evropě. Vzdělaný podnikatel. Dokonce vyznamenaný jako jeden z největších myslitelů světa. Podávám si ruce s prezidenty, představiteli vlády a ministry po celém světě. Dokud si jen půjdu svojí cestou, nemusím se od vlády bát absolutně ničeho. Logicky bych si měl uvědomit jako jeden z posledních, že by k něčemu takovému mohlo dojít.

Tahle myšlenka není tak děsivá, kdyby byla chybná, jako kdyby byla správná: možná jsem. Možná si to spousta ostatních myslí, ale neříkají to nahlas. Jestli je to tak, velká část západní široké veřejnosti sledovala arabské jaro a psychicky se připravovala na možnost, že během svého života budou muset udělat to samé.

Někteří lidé věří, že Evropa obecně (a zvláště skandinávské země) je přístavem naděje. V následujících článcích ukážu, že tu máme politiky, kteří si podle všeho nepřejí nic jiného než následovat Spojené státy do temnoty. Jenže — což je důležité — Evropa se ještě může zachránit. Aktivismus tu stále může přinést výsledky, stejně jako politická práce, tvrdá práce v ulicích. Můžeme tenhle trend obrátit. Můžeme. Můžeme a musíme.

Nechci dojít až do situace, kterou popisuji v tomhle článku. Nechci. Proklínám lidi, kteří tohle páchají a nutí mě uvažovat tímhle způsobem. Ale když po letech protestů a tvrdé práce s cílem jít jiným směrem budu do takové situace vtažen, přizpůsobím se tomu, budu bojovat za svobodu, jak bude v mých silách, a budu ostatním pomáhat organizovat se za stejným cílem. Od psychických příprav jsem pokročil k praktickým přípravám na děsivou a drastickou možnost, že budoucnost bude ošklivá, hodně ošklivá.

Pistole a terč nahoře na ilustrační fotce k tomuto článku narozdíl od 99% fotek na tomto blogu nepochází z fotobanky. Tuhle konkrétní fotku jsem vyfotil na svém stole půl metru od místa, kde sedím.

TL;DR z pera Anonymous: „Prosba Evropě — nechoď ve šlépějích Spojených států. Totalitní fašismus není legrace.“

Původní zdroj: Rick Falkvinge Do We Really Have To Prepare For The Fourth Box?.