Na internetu se objevil článek, který výborně vystihuje tuto problematiku.
Lépe bych to napsat nedokázal. Tímto děkuji autorovi a dovoluji si ho zde „přetisknout“.

Internet nejsou informace. Internet jsou vztahy

Což je i váš názor, pokud patříte do Síťové generace (…ať už demograficky, nebo osobnostně).
Setkávám se s tímto pohledem na svých akcích natolik konzistentně, že o tom musím pár slov ztratit.

Nejdříve východisko: Zeptejte se lidí nad 30, co pro ně znamená “Internet”.
Pořadí odpovědí bude vypadat tak, že na prvním místě budou informace,
na dalších předních místech práce, pak komunikace, pak zábava a vše další.
Mám to ověřeno s takovými skupinami, jako např. ředitelé ústavů Akademie věd, manažeři ČSOB nebo i učitelé ZŠ.

Zeptejte se lidí kolem 20 a níž. Na prvním místě budou klíčová slova odkazující na komunikaci, vztahy a přátele (to, že tato klíčová slova se často zhutní do pojmu “Facebook”, je již vedlejší). Pak nějaké to stahování, hudba a zábava, a až potom škola a informace. I toto mám několikanásobně ověřeno, jak popsáno např. při poslední zkušenosti v článku o deváťácích.

Tedy:

Pro “síťové lidi” je internet primárně médiem k organizaci, údržbě a získání vztahů, ne pro získávání informací.

Neboli: Pro síťové lidi je internet něco jako pro nás Staršiny mobil nebo pro naše rodiče pevná linka nebo pro jejich rodiče dopis či telegraf.
Prostě způsob naplnění sociální existence. Médium vztahů. Nástroj, který se neřeší, prostě se bere za samozřejmý a jede v něm každý.

Na internetu si pak pochopitelně vybírají ty služby, které jim tento smysl naplní nejlépe a pro Čechy v síti je to aktuálně Facebook.

Ano, až dospějí, budou ho třeba využívat i na ty informace. Ale vnímání netu jako komunikačního a vztahového média jim už nikdo nevezme.

A tedy:

• Síťovým lidem nevadí až tak jako nám ta spousta šumu a povrchních informací, které vznikají a tečou k nim na internetových službách, které jsou určené k naplnění primárního smyslu internetu pro síťovou generaci (tedy: vztahy, nikoli informace). Sociální šum v zásadě znamená přítomnost vztahů a komunikace, čert vem jeho informační hodnotu. (doplněno 21.3., DF)
• Staršinové na Facebooku hodnotu nenachází, protože jim obvykle není zdrojem kvalitních informací. Jen naším vědomým (promyšleným) sdílením na Facebooku a vědomým výběrem a organizací svých přátel a skupin či stránek – což jsou pro nás “informační zdroje” – dokážeme sociální sítě využít k přístupu ke kvalitním informacím. Tedy, k tomu, co je pro moji generaci primární očekávání od internetu.
• Pro síťové lidi je každá sociální informace v zásadě užitečná, protože udržuje a komunikuje vztah. “Uááá připálil se mi oběd sakráááá” na Facebookové stěně od nějakého našeho známého je anti-informace a zlo pro Staršiny. Pro síťovou generaci je skutečný obsah tohoto sdělení asi takovýto: “Ahoj kamarádi, jsme stále spolu. Vidíte mě, tedy s vámi počítám. Pokud na tuto zprávu zareagujete, vím že můžu počítat s vámi. Vše je v pořádku.“
• Síťový člověk musí ovšem stále tvořit informace, pokud má být platným členem sítě. Ale tvořte pořád něco smysluplného. Ostatní spoluuzly to ani možná neočekávají. Tvořte NULL informace, jejichž absorbce trvá minimum času. O obsah tu totiž nejde. V očích Staršinů pak ovšem síťová komunikace na Facebooku působí dementně. A rozhodně mají pravdu, pokud se na ni dívají jako na obsahově významnou informaci.
• Síťový člověk má menší zábrany sdílet soukromí, protože sdílené soukromí je prostředkem udržování bližších vztahů. V síti jsou vám k dispozici milióny lidí pro bližší vztahy, takže je ideální své soukromí nasdílet s milióny, pokud chcete mít velkou síť, a pro člověka hledajícího své místo na světě je velká síť spíše výhodou (oporou? ubezpečením?). Pro Staršiny je ovšem sdílení soukromí pravým opakem: ohrožením, nebezpečím. Krom toho se o síle našeho osobního “uzlu” už přesvědčovat nemusíme.
• Sociální síť online světa síťové generace bývá nejen zdatným odrazem jejich reálného sociálního světa, ale do jisté míry i jeho pojivem a kostrou. Pokud tedy dojde k narušení sociálních vazeb ve “ve virtuálu”, má to fatální přesahy “do reálu”. Jsou popsány případy sebevražd a různých osobních průšvihů vyplývajících z poničení virtuálních sociálních vazeb. Staršinové tyhle přehnané reakce nikdy nepochopí, protože pro nás je sociálno tvořeno jen vazbami “z reálu” a virtuál ho přinejmenším doprovází, maximálně pak podporuje. ((( na toto tvrzení potřebuju ještě více dat, berte ho proto zatím se závorkami.)))
• Pokud se ovšem sociální vazby realizují v “onlajnu”, pak se nemůžeme divit, že naše dcera tráví víkend za svým laptopem, místo toho, aby vyrazila někam ven. Dost pravděpodobně se za ním neučí! Ale nejspíš ani tam nehraje hry (to možná váš syn), ani nestahuje informace (that’s so 90’s!). Nejspíš chatuje, sdílí, palcuje, komentuje, možná si i nějakou tu Farmville na Facebooku zahraje, pokud možno s kamarády. Je tedy ve své partě, stejně jako naše generace o víkendu někde dělala společně lumpárny někde za barákem nebo pak i v hospodě. Z našeho pohledu ovšem shrbená dcera za klávesnicí vypadá strašidelně a možná bychom ji radši viděli i někde, no, i třeba za tím barákem… (Díky p. Jiřímu z Akademie věd za inspirativní příběh).
• Tedy: síťový člověk schovaný za počítačem, na kterém si “internetuje”, není nutně sociálně izolovaný, introvertní nebo stranící se lidí. To je ovšem primární interpretace Staršinů, kteří si při “internetování” individuálně, introvertně a sociálně izolovaně hledají informace. Nejspíš na Googlu…

Plus pár poznámek na okraj:

• Nástroj na organizaci, údržbu a získání vztahů: Facebook.
  • Facebook vznikl: před pár lety v hlavách pána(-ů), příslušníků síťové generace.
  • Většina lidí na českém Facebooku je pod 27 let. Většina Čechů pod 25 (…a nad 12 let – edit DF, 21.3.) let využívá Facebook.
• Nástroj na organizaci a získání informací: Vyhledávání Google.
  • Google vznikl: koncem minulé dekády v hlavách pánů předsíťové generace.
  • Většina lidí mé generace používá z nástrojů internetu nejčastěji Google vyhledavač.

  Zdroj: http://www.unisona.com/internet-nejsou-informace-al-jsou-vztahy/